STAN mnoho let považoval za nepřijatelné, aby se šestkové děti nemusely dostat do blízké školy kvůli dětem odjinud, pouze naoko přihlášeným do něčího bytu. Na takové obcházení se musí najít právní postup, protože nefér jednání zákon nechrání. Řešení, pro které se městská část rozhodla, považuji za správnou a ráznou odpověď. Rád jsem na něm jako předseda pracovní skupiny spolupracoval. Většina základních škol dosáhla 95–98 % své maximální kapacity. Proto jsou možnosti jejich ředitelů v přijímání nových žáků omezené. Jako jeden z nich už prostě odmítám, aby děti z rodin, kde několik generací chodilo do své blízké školy, najednou žily v nejistotě, zda se do své spádové školy dostanou, protože se bude losovat. Prověřovat skutečné bydliště prý školský zákon nepřipouští. Já a mí kolegové – další ředitelé si to nemyslíme. Nejde totiž jen o školský zákon. Občanský zákoník výslovně preferuje „skutečné bydliště“. Proto jsme odhodláni tento postup za podpory radnice prosazovat i právní cestou.
