Proč jste se ve čtyřiačtyřiceti letech rozhodl kandidovat? Co přiměje člověka přerušit úspěšnou kariéru ve své původní profesi?
Před lety, když jsem pozoroval plejádu inspirativních osobností v české porevoluční politice, nenapadlo by mě, že k něčemu takovému jednou dospěji. Jenže pak začala být situace horší a horší, až byla úplně nejhorší nejen ve vrcholové, ale i v komunální politice. Už jsme tu zase my a oni. Politická sféra, která nastavuje pravidla tak, aby to vyhovovalo především jí, a potom my – brblající občané zatížení starostmi všedního dne. To mě nastartovalo. Rozhodl jsem se po čtvrtstoletí pro pauzu ve světě médií, kterou chci věnovat kampani Starostů a nezávislých v Praze 6. Chci udělat něco užitečného pro místo, kde já i mé děti žijeme. Dlužím to Praze 6 za své opravdu hezké dětství.
Jak složitě se člověk odhodlává k větě: „Chci být starostou Prahy 6“?
Tak já jsem si především vytkl za úkol postavit co nejpřesvědčivější kandidátku ze svých vrstevníků, kteří uspěli ve svých profesích, kteří jsou skutečnými osobnostmi, kteří sice – až na úplné výjimky – nebyli nikdy v žádné politické straně, kteří však mají za sebou významný kus práce ve prospěch veřejnosti. Máme ve svém středu vedle literární ikony Dejvic Petra Šabacha také významné vysokoškolské pedagogy, lékaře, právníka, který dokázal zastavit stavbu Ledního medvěda na Kulaťáku, jednoho ze sedmi auditorů NATO, autora zákona o svobodném přístupu k informacím, ředitele základní školy, ředitele pražského Domu dětí a mládeže, ale také zástupce místních spolků a občanských sdružení Bubeneč sobě, Pod Bořislavkou, Šárecké údolí či Dejvické hudební léto.
Během roku a půl, kdy jsem ten výběr vytvářel, jsem dospěl k přesvědčení, že nemá cenu stavět do čela nějakou účelově vybranou celebritu typu bankéře Zdeňka Tůmy nebo dokonce zpěváka Daniela Hůlky. Protože jsem si ověřil, že jsem pro ostatní tím, kdo je „podpaluje“, neboť sám „hoří“, nebylo to rozhodnutí až tak těžké. Ostatně Starostové a nezávislí mají jedno ze svých klíčových hesel „Více odvahy!“. To se mi moc líbí. Odvaha nám v Česku tak nějak trvale schází.
Měl jste nějakou zásadní pochybnost?
Pochybností bylo pochopitelně víc. Tou první bylo, zda je v lidských silách rozpustit za jedno volební období vazby, které si v Praze přes dvacet let budovala ODS a její kamarila jako neomezení páni situace, alespoň ty nejhorší projevy korupce a starých pořádků. Nejde o to poslat ODS zaslouženě „na lavičku náhradníků“, nebo třeba i do historie, to nakonec nemusí být ani tak složité. Složité je nepochybně přerušit po léta budované zájmové vazby, které by potkaly – spravedlivě řečeno – jakoukoli sílu, která by měla situaci tak strašně dlouho ve svých rukách. Když člověk pozoruje primátora Tomáše Hudečka, vidí, jak nesmírně náročný a riskantní je to úkol. Druhou klíčovou pochybností bylo, zda nemám svůj čas věnovat raději svým malým dětem. Přesvědčila mě jedna kamarádka větou: „Vždyť to děláš právě pro ně.“
Co máte na mysli, když mluvíte o starých pořádcích?
Dokonalým příkladem je čtvrt miliardy, které zmizely v útrobách pofiderní finančně-politické společnosti Key Investments. Nedokážu si představit, že jako starosta svěřím tak obrovskou sumu cizích peněz na finanční spekulace. Kdo jiný by měl investovat konzervativněji než právě města. To nebyly peníze Pavla Béma ani Tomáše Chalupy, ti dva ať si investují, kam chtějí. Nepochybně tak také činí. Ale tohle byly peníze naše – občanů Prahy 6.
Vadí vám v Praze 6 i něco jiného než skandál s Key Investments, který mimochodem postihl i Prahu 10 a Prahu 13?
Samozřejmě. Komunikace radnice a její otevřenost. Není přece možné, aby v samém epicentru Prahy 6 na Vítězném náměstí vyrostl šílený barák označovaný jako Lední medvěd, o kterém se já – jako člověk bydlící tři sta metrů daleko – poprvé dozvím, až když má všechna úřední razítka a stavba je oficiálně povolena. Podotýkám, že se o situaci na Šestce zajímám mnohem víc, než běžní občané. Ale i ti mají právo být vtaženi do rozhodování o tak důležité stavbě. Nemluvě o tom, že podle územního plánu tam měly být služby občanům a budou tam kanceláře. Nemluvě o tom, že Praha 6 díky skandálnímu postupu zastupitelů o absolutně klíčový pozemek de facto přišla, protože pronájem PPF je na devadesát devět let – to je z pohledu lidského života věčnost.
Advokát Ondřej Tošner, který za nás kandiduje, dokázal jako zástupce několika občanů projekt, kterému se tu říká „Lední medvěd“, nebo „Sklad palačinek“ dočasně zastavit. Alespoň v té naddimenzované, arogantní podobě, v jaké se chystal. Ale ta kauza nekončí. Možná bude naopak první nášlapnou minou, která na nás bude čekat po říjnových volbách na radnici Prahy 6.
A co je nejdůležitější pro vás osobně?
Mně strašně vadí technokratický přístup a ta všudypřítomná účelovost politiky ODS a ČSSD nejen v Praze 6. Že se opravují ulice až tři měsíce před volbami, že se politici podepisují pod opravy škol a školek, jako bychom to neplatili my občané nebo Evropská unie, ale oni ze svého. Pavel Bém i Tomáš Chalupa v tom byli ukázkově odpudiví.
No a samozřejmě tu je absolutně nezvládnutý a opravdu ošklivě předražený projekt tunelu Blanka. Žijeme tu u nás v Dejvicích pátý rok na staveništi a pořád nic. Až se Blanka konečně otevře, zalkne se doprava v Tróji a Holešovičkách, to už je dnes zcela zřejmé. Další problém: Parkování ve většině města. TOPka se snaží alespoň něco málo předvést ještě před volbami, ale bude to jen taková předvolební propaganda. ODS na to přitom měla neuvěřitelných dvacet let…
Proč jste se rozhodl pro Starosty a nezávislé? V Praze se vážně etablují až od letoška…
Tak za prvé se mi líbí ten základní princip. Prosíťování starostů po celé zemi. To je velmi promyšlený krok. Nemusíte totiž vůbec pochybovat, zda je potřetí zvolený starosta pětitisícového města kvalitní a poctivý člověk, jinak by si ho totiž lidé stále dokola nevolili. Občané nejsou vůbec hloupí a vidí starostovi na tak malém prostoru pod prsty. Výsledkem toho je efekt, kterému pražská předsedkyně Starostů Jana Plamínková trefně říká „neposkvrněná pověst“. A za druhé nezastírám, že pánové ve vedení hnutí: Martin Půta, Petr Gazdík i Stanislav Polčák jsou mi osobně sympatičtí. Stejně jako všichni mí kolegové z pražského vedení. Máme podobný smysl pro humor, což je pro mě osobně velmi důležité, a podobný přístup k životu. Podaná ruka u nás Starostů úplně stačí.
Myslíte si, že na komunální úrovni hraje nějakou roli pravicové a levicové smýšlení, tedy politická orientace, nebo jde už jen o co nejrozumnější řešení problémů všedního dne?
Právě Starostové a nezávislí se díky svým devíti populárním starostům v pražských městských částech ukazují jako ti, kdo umějí nejlépe řešit starosti „všedního dne“. Také říkáme, že chceme spolupracovat s těmi, kdo to myslí slušně, věcně a hlavně poctivě bez ohledu na politickou značku, kterou právě reprezentují. Na druhou stranu musím poznamenat, že levicový či pravicový pohled se uplatňuje i v lokální politice. Dám vám příklad: My zdůrazňujeme, že každý člověk nese odpovědnost především sám za sebe. Když má nezaviněné potíže, je tu ku pomoci rodina, na kterou se v tomhle ohledu nejvíc zapomíná. Když to nezvládne rodina, je tu obec, protože je blízko a problému většinou rozumí. A nakonec je stát, který to spolehlivě vyřeší nejblběji. To je typický konzervativní, chcete-li pravicový pohled.
Jaká témata máte pro říjnové komunální volby a Prahu 6 připravena?
Máme připravenu pro Prahu 6 zásadní pozitivní změnu. Velké téma je otevřenost radnice a odstranění byrokracie. Ale skutečná otevřenost, ne ta předstíraná. Velký důraz budeme klást také na vzájemnou komunikaci, kulturu v nejširším slova smyslu a kvalitu života obecně. Ale s vaším laskavým svolením si podrobnosti necháme až do finále kampaně.
Jaký výsledek byste bral jako velký úspěch a jaký byste měl za prohru?
Velkým úspěchem by bylo vítězství v komunálních volbách, které jako vystudovaný politolog odhaduji těsně nad hranicí dvaceti procent voličů. Rádi bychom se o něj utkali s obrozenou a omlazenou sestavou TOP09, kterou symbolicky vede Schwarzenbergův tajemník Ondřej Kolář. Konkurence je ovšem, jak jsem očekával, mnohem vetší a pestřejší než při minulých komunálních volbách. Pozoruju trochu s pobavením, že jenom současní zastupitelé za ODS se dokázali v krátké době infiltrovat nejméně do čtyř volebních uskupení. To není přeběhlictví, ale spíš „plošný rozsev“. Nicméně: Společnost se zjevně probouzí z letargie, takže o různá překvapení nemusí být nouze. Za prohru bych měl, kdybychom dopadli hůř než komunisti, nebo ti, kdo ještě zbyli v ODS.
Proč vlastně nekandidujete v Praze 6 v osvědčené koalici s TOP09? V nedávných evropských volbách jste tu společně získali přes 31%, což je zhruba třikrát tolik, co druhé ANO s 11% a třetí ČSSD s 9,5% a bezmála čtyřikrát tolik co ODS, kterou navíc z pozice lídra do eurovoleb reprezentoval člen šestkové odéesky Jan Zahradil…
Když se podíváte na kandidátku TOP09, nenajdete tam tak výrazné osobnosti, jako u Starostů. My nejsme strana, jsme hnutí a dokážeme oslovit i lidi, kteří se stranické politiky štítí. Proto máme v první desítce elitního auditora a bývalého vrchního sekretáře ministerstva obrany Jana Vylitu, dnes člena Mezinárodní rady auditorů NATO, proto je tam poradce pro otevřenost veřejné správy Oldřich Kužílek, který kdysi prosadil velmi potřebný zákon číslo 106 o svobodném přístupu k informacím, proto je tam Vláďa Balaš, někdejší ředitel Ústavu státu a práva – docent mezinárodního práva z právnické fakulty Univerzity Karlovy, který ve světě velmi úspěšně hájí zájmy České republiky v šílené kauze Diag Human, a proto je tam nakonec i literární ikona Dejvic – spisovatel Petr Šabach. Stavěli jsme cíleně pestrou kandidátku ze skutečně výrazných osobností. Spojuje nás jednoduchá věc – zájem o nápravu poměrů v Praze 6, kde téměř všichni celý život žijeme. TOP09 nabízí naopak stranickou kandidátku, která má své limity, protože se v ní odráží řada dalších stranických zájmů. Samozřejmě je pro nás ale TOPka nejpřirozenějším povolebním partnerem do debaty.
