Právě v době, kdy průšvihy kolem Facebooku a Cambridge Analytica otřásají světem osobních údajů, přímého marketinku a politické manipulace, přichází obecné nařízení Evropské unie. Žijeme v éře erupce informačních technologií, sběru osobních údajů, profilování, umělé inteligence. Život se prudce odhmotňuje a přelévá do roviny informací, nehmotné fluidní a replikovatelné vrstvy nad materiální realitou. Bylo jen otázkou času, kdy z houstnoucího informačního nebe plného mračen (cloudů) sjedou na zem blesky hromovládného Dia.
Kdy „pouhé“ informace začnou drsně měnit naše svobody. Kdy zbraní silnou jako atomovka se ukážou být osobní údaje. To jsou totiž kousky, odštěpky lidských bytostí. Člověk „nekončí“ za svojí kůží, košilí, za svým majetkem, jako je třeba batoh, nábytek nebo lyže, ani na evidovaném vlastnictví, jako je auto nebo dům. Ale rozprostraňuje se nehmotně jako informační aura, pomocí osobních údajů, do celého světa evidencí a sítí, dnes extrémně průtočného v internetu a využitelného výkonnými vyhledávači a počítači.
Dosud jsme si říkali – pár mých údajů sem, pár tam, z toho se nestřílí. Není to hmotná věc, není to páka, kterou mě někdo vykolejí. Ale právě teď, v těchto letech přišel křehký zlom, kritická hranice, za níž je lze pomocí dostatečného kvanta osobních údajů (kousků naší bytosti), s dostatečnou kapacitou výkonu a kanálů komunikace zpracovat tak, že s námi, jako se svobodnou a myslící lidskou bytostí, někdo zatraceně důkladně pohne. A klidně tak, že si toho nevšimneme. Naše svoboda volby je ohrožena. Nejen v nakupování, kdy čelíme stále přizpůsobenějším „nabídkám, které nelze odmítnout“, co hůř – ztrátě orientace (cena a vlastnosti produktu, jež jsou cíleně nabídnuté mně, jsou zcela jiné než nabízené sousedovi), a tedy ztrátě svobody volby.
A ještě hůř – ztrácíme politickou svobodu, protože základ demokracie – přímé volby do parlamentu a zastupitelstev – stojí na svobodné volbě. Svobody si v Evropě stále užíváme snad nejvíce na celé planetě, přes všechny problémy nadbytečné regulace. Proto jedině Evropané (a snad i Američané) jsou schopni cítit, jak je jejich svoboda ohrožena. Snaha Evropy tomuto problému čelit společně (jinak to nejde, data neznají hranice) a nástrojem, jenž je schopen alespoň vystrašit velké překupníky osobních údajů, kteří s nimi roky protizákonně za zády dotčených lidí kšeftovali, je tedy namístě. A nutno říct, že přichází na poslední chvíli.
Samotné nařízení Evropské unie způsob ochrany údajů prakticky nemění, naopak regulaci uvolňuje. Namísto sedmi právních titulů, opravňujících s osobními daty nakládat, máme jen přehlednějších šest. Dva zřetelně liberalizovanější („úkol ve veřejném zájmu“ a „oprávněný zájem“), které správcům umožní pohodlnější zakotvení účelu, kvůli němuž data zpracovávají. „Oprávněný zájem“ se dokonce odpoutal od právních předpisů a umožňuje subjektivní odůvodnění podle potřeb správce. Nařízení ruší povinnost ohlašovací a uvolňuje tu informační, kdy většinou postačí jen zveřejnění na webu.
Co však přibývá – a správně –, je silný tlak na správce udělat si v datech opravdu pořádek. Že při tom vznikla falešná byznysová a mediální bublina, přemrštěné ceny různých agentur, které nabízejí, že vás na GDPR připraví, a bludy, jako že škola nesmí zveřejnit fotku z akce? Že velká část provedených implementací je chybná a bude třeba ty nesmysly, jako jsou souhlasy ke každé maličkosti, napravovat? Že druhá vlna implementace bude odstraňovat chyby té první? To už nemluvíme o evropském nařízení, ale o českém Kocourkově…
Zdroj: Hospodářské noviny, 24. 5. 2018, str. 9
