Jistěže mnoho staveb vytváří kouzlo čtvrtí Prahy 6. Ale nejen stavby, taky urbanistické celky včetně typu a hustoty zástavby. Řídké vilové okrsky, husté bloky dejvické a bubenečské zástavby. Roli hraje i zeleň, lesy, rezervace Divoká Šárka, potoky, ale i zvlněný terén nebo Vltava. Myslet si, že jen s konkrétní vilou stojí a padá originalita naší Prahy 6, by bylo přepjaté. Ty skutečně vzácné, výjimečné, od významných architektů je třeba chránit. Skvosty zařadit na seznam památkové ochrany.
Město ale žije a vyvíjí se, stavby bývají v dezolátním stavu, vlastníci nechtějí investovat do zakonzervování vily, která sice nese místní ráz, dobový styl, ale bohužel zůstává před pomyslnou čárou významného historického dědictví. S majitelem přirozeně nemusíme souhlasit. Pak bývá po ruce stát nebo radnice, aby se s jejich pomocí prosadil názor té skupiny aktivních občanů, kteří vnímají uvedenou hranici dál. A přijde ke slovu zákon a úřední postupy, v nichž si ani úředníci svobodně nevybírají, kam zaseknou hraniční kolík, nemluvě o možnosti jej obejít. Takže se bohužel stává, že některé vily – právě v této šedé zóně – padnou. Padla tak vila paní Matragi, vila naproti proti kostelu na náměstí Před Bateriemi, vila v Libocké ulici, která nedávno „shořela“ anebo vila Na Petřinách, na jejímž místě již roste moderní bytový dům. Doufám, že se podaří zmapovat a prověřit další ohrožené a zachránit alespoň Schubertovu vilu u Hvězdy.
Oldřich Kužílek, STAN
