Minulé měsíce ukázaly, že je jich pořád málo. A teď nemám na mysli klasická dětská hřiště, ale „obyčejné“ sportovní plácky, kam naše děti mohou kdykoliv přijít a prostě si se svou partičkou zahrát. A je jedno, jestli fotbálek, basket, vybíjenou, nebo něco jiného. Byly doby, kdy třeba hřiště v ulici generála Píky zelo prázdnotou. A teď? Kdykoli jdu kolem, je tam plno. A je moc dobře, že se tam mají možnost vyřádit i ti, kteří nemají potřebu, dostatečný talent, nebo třeba i chuť chodit někam sportovat organizovaně. Pro ně je to vlastně jediná možnost, kromě povinného tělocviku ve škole, si protáhnout tělo. A z vlastních zkušeností, respektive od svých dětí vím, že to tak funguje. Teď již jen vyhledat správná a bezpečná místa a vytvořit novou a vhodnou víceúčelovou plochu. Jen mám obavy, že i v tomto případě funguje NIMBY efekt a často se nepodaří záměr realizovat kvůli odporu potenciálních nejbližších sousedů, kteří nemají vůbec nic proti sportování dětí, jen nechtějí, aby jim křičely za vraty, škoda. Tak můžeme alespoň rekonstruovat ty stávající.
