Vážená paní, vážený pane,
v Dejvicích žiji přes šedesát let. Jsem a zároveň nejsem lokálním patriotem. Je pravdou, že Praha 6 měla a stále má oproti jiným – například průmyslem zatíženým oblastem – řadu nesporných výhod, vyplývajících z její polohy a snadné dosažitelnosti přírodních areálů Stromovka a Šárka, ale to jsou věci, které jsme dostali prostě tak nějak „do vínku“ a bez našeho valného přičinění.
Jsou pražské čtvrti, které takové štěstí neměly, a přesto si nejde nevšimnout, jak se v nich, na rozdíl od Prahy 6, děje v posledních letech něco nového a zajímavého, a to zejména tam, kde se obyvatelé angažují přirozeně a sami od sebe, aniž by snad čekali, co pro ně jejich radnice připraví. Musím konstatovat, že podobný trend na Praze 6 nepozoruji.
Je mi smutno z Dejvické ulice, kde vládne šeď a nuda. V čase vánočního rozjímání je mi pak pro změnu smutno ze spoře osvětleného Kulaťáku. Je mi smutno z laviček nasměrovaných přímo do domovních zdí. Musím říci, že je mi smutno, narazím-li někde na hlásnou troubu obecního úřadu Šestka, který už po léta únavně a bez uzardění oslavuje své chlebodárce, na které Praha 6 neměla nikdy štěstí.
Je mi smutno z činnosti starosty Béma, za kterým jsem se ohlédl v úžasu. Je mi ještě smutněji z jeho nástupce pana Chalupy a jeho investice našich společných peněz, za kterým jsem se ohlédl v hněvu. Tohle už tak nějak nechci. Nechci se neustále ohlížet buď v úžasu anebo snad hněvu.
Já prostě chci jen to, aby se tu žilo líp, aby se tu spousta věcí dělala líp a to hlavně pro kvalitu „obyčejného života“ v naší čtvrti a pro takzvaně „obyčejné občany“, mezi které koneckonců patříme – až na pár výjimek – všichni. A myslím, že bez aktivní podpory to nejde.
Protože bych rád viděl jako příštího starostu Prahy 6 Jana Lacinu, kterého znám jako slušného člověka a místního patriota víc než dvě desítky let, rozhodl jsem se tu osobně podpořit jeho sympatické hnutí Starostové a nezávislí.
Petr Šabach, spisovatel
