Obora Hvězda je místem, které lidi přitahovalo odnepaměti. Kdysi tu prý dokonce bývalo pohanské obětiště. První písemná zmínka o tomto území pochází z roku 993. Jde o darovací listinu, ve které přenechal kníže Boleslav II. les tehdy zvaný Malejov s dvorem Hluboc nově vzniklému břevnovskému klášteru.
Oboru v tomto místě založil kolem roku 1530 císař Ferdinand I., který v té době les Malejov od břevnovského kláštera odkoupil.
Ještě před sto čtyřiceti lety se historikové domnívali, že letohrádek v oboře nechal roku 1450 postavit král Jiří Poděbradský na památku své manželky Kunhuty. Až pátrání archiváře Davida Schönhera přineslo překvapivý nález. Lovecký letohrádek, podle půdorysu zvaný Hvězda, navrhl Ferdinand Tyrolský, v oboru řekněme poučený laik. Tento mladší syn císaře Ferdinanda I. byl od roku 1548 v Čechách místodržícím. Sám dokonce 27. června 1555 položil základní kámen k. Okolní obora pak sloužila jako královská honitba a letohrádek byl kromě lovu využíván při slavnostních příležitostech, jako byly například diplomatické návštěvy.
V době pragmatického osvícenství Josefa II. byl letohrádek přenechán vojenskému eráru. Vojáci v něm zřídili sklad střelného prachu a do obory byl z bezpečnostních důvodů zakázán vstup. Sklad byl vyklizen až v roce 1874, teprve pak byla obora opět volně přístupná a lidé žijící v okolí si mohli oddechnout, protože pominulo riziko výbuchu.
Po druhé světové válce byla budova letohrádku upravena podle návrhu známého architekta Pavla Janáka a vzniklo v ní muzeum Aloise Jiráska. V roce 1962 byla obora spolu s letohrádkem a hromadným hrobem obětí bitvy na Bílé Hoře, jenž byl objeven při budování tábora kvůli spartakiádě v roce 1960, vyhlášena národní kulturní památkou. V současnosti je v letohrádku expozice o bitvě na Bílé hoře.
Milan „Fefík“ Podobský
