Vážená paní, Vážený pane,
když jsem se stal před dvaceti šesti lety, v roce 1990, ředitelem Gymnázia Jana Keplera, viděl jsem naši společnou budoucnost velmi optimisticky. Záhy jsem ale pochopil, že k nám věci nepřicházejí samy a že je o ně potřeba pečovat jako o zahradu: kropit, když neprší, sekat pravidelně trávu, když prší často, plít plevel, sázet květiny a ošetřovat stromy. Podobně se nakonec řídí i kvalitní škola. Nic se nestane samo od sebe, o všechno se člověk, kterému to leží na srdci, musí postarat. Chce to jen znát správný směr, mít dostatek vůle i pochopení, vytrvalosti, ale i nadhledu.
Sem k nám, na Prahu 6 a obecně na severozápad naší překrásné metropole, jsem nepřistál z Marsu. Bezmála čtyřicet let tu učím i žiji, vychoval jsem tu s manželkou dva syny a poslední dva roky jsem tu i zastupitelem. Věnuji se – logicky – především oblasti výchovy a vzdělávání, neboť ji stále považuji za mimořádně důležitou a stále poněkud zanedbávanou. Ve vzdělání je přeci naše budoucnost! Velmi mě však zajímají i možnosti rozvoje sportu pro všechny generace a obecně „město jako místo k dobrému životu“.
Za ta léta jsem mnohokrát projel křížem krážem na kole nejen Prahu 6, ale také Řepy, Lysolaje, Přední Kopaninu, Nebušice i Zličín. Znám tu – obrazně řečeno – každý kout. Potkal jsem se téměř se všemi vašimi starosty a znám i řadu vašich každodenních starostí.
V Senátu, do nějž v pátek a v sobotu 7. a 8. října kandiduji (14. a 15. října pak navíc v případném druhém kole), bych byl rád vaším důstojným reprezentantem podobně, jako přes čtvrt století reprezentuji vyhledávané Gymnázium Jana Keplera. Svou senátní kandidaturu opírám – coby celoživotní nestraník – o širokou podporu dlouhé řady svých studentů a přátel a vedle nich také o TOP 09, Starosty a nezávislé a nakonec i KDU-ČSL. Sdílím s nimi totiž svoje celoživotní hodnoty: svobodu a s ní spojenou zodpovědnost, důvěru v jedince, úctu k lidským právům, rodinné hodnoty, principy občanské společnosti…
Píši Vám proto, abych Vás požádal: Přijďte k senátním volbám. Je to důležité. Letos možná víc, než kdy jindy.
Jiří Růžička
