Hned v úvodu musím zmínit pozitivní pocit z toho, že se k tak unikátnímu pražskému náměstí přistoupilo cestou architektonické soutěže – cestou relativně transparentní a kvalitu upřednostňující. Když jsem viděl poprvé výsledky soutěže, pamatuji se na částečné zklamání. Asi jsem podvědomě očekával silnější architektonický názor. Ale právě snahou nešokovat a pokorou před původním návrhem Antonína Engela si mě vítězný návrh časem získal. Vidím jej jako snahu přeložit původní nikdy nedohotovenou kompozici do dnešního architektonického jazyka. Možná bych rád, aby se podařilo více protáhnout pasáž metra a rozšířit možnosti výstupů na povrch, ale i bez toho má návrh podle mého velkou šanci posunout „Kulaťák“ od dopravní stavby k žijícímu městu. Při pohledu na krásné náladové vizualizace s decentně zmíněnou automobilovou dopravou se ale nemohu ubránit pocitu, že nejzásadnější dopad na podobu náměstí bude mít to, zda dokáže Praha 6 nabídnout lákavější alternativu než posouvat se po ní autem.
