Architektura z dob komunistického Československa dodnes u řady lidí vzbuzuje spíš negativní emoce spojené s celkovou atmosférou a historickými událostmi tehdejší doby. Přesto, pokud se na některé stavby podíváme optikou ryze architektonickou, vznikla i v Praze 6 řada poměrně zajímavých staveb, jejichž kvality dnes někteří odborníci začínají vyzdvihovat.
Budova bývalého Koospolu – 70. léta
Administrativní budova bývalé společnosti pro zahraniční obchod Koospol byla postavena v letech 1975 – 1977 podle návrhu architektů Stanislava France, Jana Nováčka a Vladimíra Fencla. Architektonicky zdařilá a na svou dobu progresivní stavba se stala novou centrálou podniku Koospol, který do srpna 1974 sídlil spolu s dalšími státními podniky pro zahraniční obchod v budově Veletržního palace v Holešovicích. Po masivním požáru, který ve Veletržním paláci vypukl 14. srpna 1974, ale musely všechny tamní státní podniky narychlo získat nové sídlo. Pro budovu Koospolu byl vybrán pozemek v Praze 6 – Vokovicích.
Navzdory své velikosti působí čtvercová budova postavená ve stylu technologické moderny odlehčeně a díky technicky náročnému statickému řešení vypadá jakoby levitovala nad zemí. Sklo a beton, které tvoří dominantní stavební materiály, byly zjemněny okolní zelení, protože stavba byla záměrně usazena do prostředí s parkovou úpravou. Jedním z umělecky hodnotných dekorativních prvků byla i betonová kašna ve tvaru leknínového květu.
Bývalý hotel International – 50. léta
Dodnes rozporuplně přijímaná budova hotelu byla postavena počátkem 50. let ve stylu socialistického realismu a dnes je zapsána na seznamu kulturních památek. Původně měla monumentální budova sloužit jako luxusní ubytování pro sovětské vojenské delegace. V průběhu výstavby se ale zjistilo, že sovětští vojáci by tak velkou ubytovací kapacitu nevyužili, a proto bylo rozhodnuto, že stavba bude sloužit jako přepychový hotel. Z vojenské tělocvičny se proto stal kongresový sál, ze skladu žíněnek bar a místo vojáků zde bydleli převážně civilní zahraniční hosté.
Vnější podoba hotelu byla a je dodnes předmětem řady diskusí a posměšků. Důkazem je i celá řada přezdívek, které hotel od svých odpůrců dostal – Lomonosova univerzita, Sen šíleného cukráře nebo Čepičkův barák. Přestože o kvalitách exteriéru budovy se lze dohadovat i dnes, kvalitně zpracované interiérové prvky si dle odborníků rozhodně zaslouží ocenění. Na výzdobě interiérů se totiž podílela řada významných, nikoliv pouze politicky protežovaných umělců – mj. malíř Max Švabinský nebo sklářská výtvarnice Jaroslava Brychtová. Řada umělecky cenných interiérových prvků se v hotelu zachovala dodnes.
Automatická telefonní ústředna – 70. léta
Kosmicky vyhlížející budova telefonní ústředny v Dejvicích, která vznikala v 70. letech, rozhodně nepatří k nejznámějším architektonickým památkám. Její technologicky unikátní zpracování je ale v odborných kruzích ceněno dodnes. Někdejší technické vybavení ústředny totiž produkovalo značné množství tepla. Nezbytné chlazení tvůrci projektu vyřešili dvojitým opláštěním budovy – vzniklou mezerou mezi obvodovou zdí a vrchním hliníkovým pláštěm se teplý vzduch odváděl pryč. Navzdrory své ryze technicistní povaze si stříbrná stavba dodnes zachovala svébytnou sci-fi poetiku a stojí za pozornost všech příznivců architektury 70. let.
