Památku studentů v ruzyňských kasárnách v tento den uctili i předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jan Hamáček, náměstek ministra obrany Pavel Beran, česká politička a právnička Helena Válková a další osobnosti politického a společenského života.
Zástupce starosty Jan Lacina u této příležitosti pronesl následující projev:
Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené dámy a pánové, vzácní hosté,
17. listopad sehrává, jak všichni víme, v našich novodobých dějinách zásadní historickou dvojroli. Poprvé to bylo v roce 1939. Tehdy došlo k násilnému potlačení poklidné studentské demonstrace následované brutální perzekucí jejich pořadatelů a plošným zavřením vysokých škol. Podruhé pak přesně o půlstoletí později předznamenala obdobným způsobem potlačená studentská manifestace počátek Sametové revoluce a přechod naší země k demokracii.
Nemohu se v této řeči vyhnout událostem posledních dní. Někteří zasvěcení jsou přesvědčeni, že Evropa dnes stojí na začátku dlouhého a bolestného zápasu o svou identitu, a přirovnávají situaci k roku 1939, který dal vzniknout dnešnímu svátku. Podvědomě vznikají také paralely k zániku říše Římské. Barbaři před branami.
Necítím to tak: Evropa je silnější, než se na první pohled zdá, jen zdánlivě zranitelná bez vnitřních hranic. Evropa dokáže ubránit své unikátní hodnoty.
Britský spisovatel Gilberth Keith Chesterton kdysi pravil: „Pohádkové příběhy dětem nevyprávíme proto, abychom je přesvědčily, že existují draci. Děti moc dobře ví, že draci existují. Příběhy dětem vyprávíme proto, aby věděly, že draky je možné porazit.“
Díky 17. listopadu 1989 jsme dostali i my – Češi a samozřejmě také Slováci šanci vrátit se tam, kam podle svého nejhlubšího přesvědčení po staletí patříme, ke skupině vyspělých a demokratických států střední a západní Evropy, se kterými nás pojí pouto společného historického vývoje. Do Evropské unie. Pod ochranný deštník NATO.
Mysleme na to, že evropský projekt budovaný politiky od konce II. světové války nám dal dlouhodobý mír a mimořádný životní standard, jaký jsme tu ještě neměli. Žijeme v rozvinutém sociálním systému, každý má zajištěno vzdělání, můžeme svobodně volit, nečelíme ničícím výkyvům počasí, co se týče dostatku vody, žijeme v exkluzivním blahobytu. Zvykli jsme si na standard, který není vlastní velké části světové populace. Važme si toho a chraňme to.
Jsme na správné cestě. Nepodléhejme skepsi, rozladění, nebo dokonce panice. Držme se jí. Vede správným směrem. Děkuji vám za pozornost.
