Ahoj, chci se podělit o zkušenosti lékaře v 1. linii. Samozřejmě půjde o ochranné prostředky. Jsem radiolog – pracuji „na rentgenu“ – tzn., že jsme pracoviště, kam nejdříve zamíří pacienti od svých praktiků – my jsme ti, kteří snímkují plíce, dutiny a další části těla – takže 1. linie. Mám soukromou praxi a v ní zaměstnance a zároveň docházím do nemocnice na noční služby, takže mám zkušenost jak ze soukromého, tak ze „státního“.
První, co jsem udělala, bylo, že jsem v naší lékárně chtěla ochranné prostředky objednat – odmítli mi vzít i jenom objednávku… Pak jsem dostala tři kusy respirátorů od kolegyně, které jí přinesla pacientka. A dostali jsme výzvu od Magistrátu, abychom si ochranné prostředky objednali – to jsem si začala říkat – KONEČNĚ. První objednávku jsem udělala 12. 3., další 16. 3. – celkem jsem objednala 165 kusů respirátorů.
A skutečnost? 25. 3. jsem si mohla vyzvednout celých 19 (devatenáct) kusů. A v nemocnici? Na 3 lékaře jsme dostali 2 respirátory – takže ho dostal lékař v noční službě (bude v prostorách nemocnice = infekčním prostředí 24 hodin). Další respirátor dostal lékař, který vyšetřuje na sonu – je tedy v přímém kontaktu s pacientem. Třetí kolega, který hodnotí obrázky vyšetření a není tak v přímém kontaktu s pacientem, ostrouhal. Ale i ten je přece v kontaktu s ostatními kolegy a prochází chodbami, kde jsou pacienti, tedy i ti možní nakažení…
Víte, nikdo mi nemusí děkovat, i když je to milé, je to moje práce. Dokonce mi nikdo nemusí dávat ochranné prostředky zadarmo, ráda si je koupím pro sebe, své zaměstnance, rodinu i přátele a vlastně i pro vás ostatní, které tak budu chránit. Ale já tu možnost stále NEMÁM!
Udivuje mě ta licoměrnost premiéra, který když vítá Ruslana na letišti v doprovodu ministryně financí a dalších nohsledů, tak má na puse respirátor jistě nejvyšší kategorie, a když pronáší „srdcervoucí“ projev k národu, tak mu jeho PR poradí, aby si nasadil doma šitou roušku! Je to výsměch nám všem, jsou to naše daně, za které on svou práci nedělá.
Co naplat – je víkend, nikam nesmím – tak půjdu dělat to, co minulý víkend – šít roušky…
A jen takové malé poznání na závěr – jak je ten život křehký, že?
MUDr. Iveta Borská
