Kdo zná pražské čtvrti Liboc a Ruzyně, tak ví, že uprostřed trojúhelníku mezi oborou Hvězda, Divokou Šárkou a starou Ruzyní najde poměrně odpudivý téměř 70-ti hektarový průmyslový a skladový areál. Dnes ho částečně vlastní a spravuje česká armáda a částečně funguje jako logistický a skladový park několika soukromých společností.

Park v okolí usedlosti Ladronka dnes navštěvují především in-line bruslaři a běžci, kteří si oblíbili tamní naměřený asfaltový okruh. Jen málokoho z těch, kdo se tudy dnes prohání na bruslích, by asi napadlo, že v okolí Ladronky byl počátkem 18. století zřízen hromadný hrob pro oběti morové epidemie a za dob Karla IV. tady stával lis na vinnou révu.

Média a veřejnost se od tohoto víkendu rozhořčují, jak mohla radnice Prahy 6 odpustit poplatky ve výši několika miliónů korun tak komerční akci, jako byl koncert skupiny Kabát na Bílé Hoře a ještě za ně zajistit úklid prostranství a další služby. Lidové noviny, které si spletly devítičlennou radu s pětačtyřicetičlenným zastupitelstvem, omylem spláchly mezi viníky i Stranu Zelených, která s tím protentokrát nemá nic společného.

Ruzyňské letiště oficiálně zahájilo provoz 5. dubna 1937. První letadlo, které přišly na nově otevřené letiště vyhlížet davy lidí, tady přistálo v devět hodin ráno. Jednalo se o letoun typu Douglas DC-2, který patřil Československé letecké společnosti. Stroj měl kapacitu pouhých 14 cestujících a linka vedla z Piešťan přes Zlín a Brno. O hodinu později dosedl na tehdy ještě nezpevněnou travnatou plochu letiště i první mezinárodní spoj společnosti Air France, který létal na trase Vídeň – Praha – Drážďany.

Nedávno jsem si v Reflexu přečetl rýpnutí Žlutého psa Ondřeje Hejmy do bývalého souseda Petra Šabacha. Hejma se podivuje spisovatelově podpoře jednoho politického hnutí v lokálních volbách v rodných Dejvicích. Ironicky se ptá, zda to je kvůli inspiraci pro novou knížku a poznamenává, že Hovno hoří už Petr Šabach napsal. Ztrátu soudnosti jsem už téměř akceptoval u politiků, muzikantovi ji však odpustit nemohu.

Obora Hvězda je místem, které lidi přitahovalo odnepaměti. Kdysi tu prý dokonce bývalo pohanské obětiště. První písemná zmínka o tomto území pochází z roku 993. Jde o darovací listinu, ve které přenechal kníže Boleslav II. les tehdy zvaný Malejov s dvorem Hluboc nově vzniklému břevnovskému klášteru.

Vítězné náměstí, kterému však Pražané častěji říkají Kulaťák, je jedno z nejvýraznějších a zároveň nejfrekventovanějších míst v Praze. Ikonické veřejné prostranství Prahy 6 je při tom dodnes stále nedokončené. Urbanistický koncept architekta Antonína Engela z doby první republiky byl totiž v době velké hospodářské krize pozastaven. Náměstí tak na svou finální podobu čeká dodnes. Vzhledem k tomu, o jak významný prostor se jedná, je důležité dobře zvážit, jaké stavby a za jakým účelem zde vyrostou.

Starostové a nezávislí (STAN) v Praze 6 vyzvali v letošních komunálních volbách, do kterých jdou s heslem „Praha 6 jste Vy“, na souboj svého dlouholetého koaličního partnera: „TOPka tu dlouho přešlapovala na místě a řešila místo problémů Prahy 6 své vnitřní rozepře, tak jsme se rozhodli vzít budoucnost Šestky do svých rukou,“ říká kandidát Starostů a nezávislých na starostu Prahy 6 Jan Lacina – místní rodák, producent, scenárista a režisér respektované talk show České televize Krásný ztráty

Ruzyně a Liboc v létě prošly nenápadným, a přece významným „dějinným zvratem“ – developerská společnost Central Group zakoupila rozsáhlé ruzyňské skladové oblasti o rozloze 13 hektarů. Proměna celé skladové a vojenské zóny na nové „superměsto“ pro 15 000 lidí, o nějž v posledních letech usiluje radnice Prahy 6 (koalice ODS a ČSSD), tak dostala další impuls.

V polovině srpna zasáhla centrální Prahu 6 havárie vodovodního potrubí v takovém rozsahu, že odpojila přibližně třicet tisíc domácností. Oprava trvala celý den, večer, když byla hotova, začal téct z kohoutů hnědý zákal. Každý soudný občan odpouštěl hnědou vodu, co to šlo, a když Pražské vodovody a kanalizace ani radnice Prahy 6 po dvou ani třech dnech nesignalizovali žádný problém, začal vodu používat.

Stará čistírna odpadních vod v Bubenči byla v roce 2010 prohlášena za národní kulturní památku. Historická technická stavba z neomítnutých cihel dnes slouží jako muzeum, ve kterém návštěvníci mohou obdivovat původní technologická zařízení, ale dozví se tu i něco o historii moderní pražské kanalizace. Čistírna odpadních vod totiž vznikla počátkem 20. století jako součást tehdy budovaného nového kanalizačního systému v Praze.

Tramvajová vozovna v Praze 6 – Střešovicích byla v roce 1991 vyhlášena technickou památkou. O rok později přestala definitivně sloužit svému původnímu účelu a započala její přeměna na muzeum dopravy. Dnes mohou návštěvníci prostor bývalé vozovny obdivovat historické tramvaje a trolejbusy. Součástí expozice je i jeden z nejstarších typů sovětských vagonů pražského metra, které se vyráběly v 70. letech.

Dopravní podnik hlavního města Prahy se v rámci rekonstrukce tramvajové trati v Bělohorské ulici rozhodl přemístit po osmdesáti pěti letech tramvajovou zastávku U Kaštanu. Pochopitelně se opomněl zeptat nikým nevolených občanů, zda se jim to líbí.

„Budeme se o Praze 6 radit s vámi. Ne s politickými podnikateli,“ slibuje do těchto komunálních voleb z pátého místa kandidátky Starostů a nezávislých v Praze 6, autor zákona o svobodném přístupu k informacím a poradce pro otevřenost radnic Oldřich Kužílek. Naráží tím na jedno z traumat Pražanů: Sebevědomé politické reprezentace se za léta opoziční smlouvy ODS a ČSSD přenesené bohužel i na lokální úroveň zapomněly ptát na jednu klíčovou věc: Co si myslí o své obci a její budoucnosti občané.

Před třiceti lety jsem se přivdala do čtvrti mého manžela, klidné a zelené části na rozhraní Dejvic a Bubenče, kde je tak blízko do Královské obory, ke sportu, řece, malebnému nádraží i plechovým garážím Šakalích let.

Stavby architekta Karla Pragera jsou mezi lidmi dodnes přijímány značně rozporuplně. Někteří je upřímně nenávidí, pro jiné jsou to vizionářské budovy s výrazným rukopisem, které si zaslouží náš obdiv a památkovou ochranu. Mezi nejznámější Pragerovy realizace v hlavním městě patří budova bývalého Federálního shromáždění a budova Nové scény Národního divadla. Jednu jen o trochu méně známou Pragerovu stavbu ale najdete i u nás v Praze 6. Od první poloviny 60. let stojí na Petřinách budova Ústavu makromolekulární chemie

Dukla připravila v neděli /24.8.14/ svým fanouškům překvapivý present. Překvapila i sebevědomé, přeplacené a přeceňované rudé plejery a vsítila spartánovi Bičíkovi hráčem Bergerem utěšený goal. Dukla v nových sweaterech předvedla váženému obecenstvu bojovný team-work, přesto nutno oceniti nadevše výkon mladého forwarda Krmenčíka.

Šárecké údolí, dějiště románů E. Štorcha a Jiráskových pověstí, obývané od neolitu, jak dokazují vykopávky na Jenerálce, patří k nejkrásnějším místům v Praze.

To to uteklo. Mám pocit, že sotva prázdniny začaly, už zase končí… A ještě pár dní a bude tu první září a moje osmiletá Kristina půjde do 3. třídy. A moc se netěší. Spíš vůbec.

Historické události a střídání politických režimů se v Praze 6 zhmotnily nejen v řadě různých památníků a reprezentativních budov, ale svou stopu dějiny vždy otiskly i do názvů místních ulic a náměstí.