V Praze žijí jako v každé metropoli nejrůznější lidé. Mají různé vzdělání, příjmy, potřeby i názory. Ale v jedno se shodnou: Všichni chtějí zaparkovat. Jenže právě parkování je typickou ukázkou střetu nejrůznejších zájmů, který je obecně pro život v metropoli typický. Parkování nejde vyřešit levnými politickými gesty. Vyžaduje plán a dlouhodobé cílevědomé úsilí.

V Praze 6 najdeme nejrůznějších památníků a soch poměrně dost. Část z nich jako třeba pomník obětem 1. světové války na Macharově náměstí ve Střešovicích pochází už z období první republiky. Velké množství pomníků v Praze 6 vzniklo za dob minulého režimu a některé sochy z této doby jako třeba Vladimír Iljič Lenin na Vítězném náměstí byly po roce 1989 odstraněny.

Bořislavka byla kdysi ospalou vesnickou částí původních Dejvic. Pak klidným a nenápadným místem k bydlení ve vilkách se zahradou, na půli cesty mezi Hanspaulkou a Ořechovkou. Teď je z Bořislavky hyperparkoviště pro auta lidí, co do Prahy jezdí pracovat.

Koncerty, divadlo, filmy, přednášky, diskuze, výstavy a další kulturní nebo dobročinné akce – to všechno se děje v kulturním a komunitním centru Klubovna v Dejvicích. Klubovna sídlí v budově bývalé dvoutřídky z 50. let v ulici Generála Píky a je to místo otevřené nejen kultuře, ale všem smysluplným projektům a setkávání lidí.

Osobně jsem byl u toho, když se paní starostka Prahy 6 Marie Kousalíková rozhořčovala v Písecké bráně, že za její peníze pořádají organizátoři opoziční mítink. Protože se v těch dnech dozvěděla, že hlavní hvězda akce Literáti Prahy 6 – spisovatel Petr Šabach potvrdil svou kandidaturu za Starosty a nezávislé.

Je to lákavé: Vystřihnout část anglického projevu v podání premiéra republiky, který nemá právě brilantní výslovnost a proti němu postavit malé děti ze základní školy, které mluví anglicky lépe než on. Právě tak vypadá video, které v posledních dnech letí internetem.

K Chittusssiho nemocnici mám velmi osobní vztah. Při studiu medicíny jsem si zde přivydělávala jako pomocná pečovatelka a začínala tak sbírat své první medicínské zkušenosti a naplňovat představy o práci ve zdravotnictví. Tenkrát to byla plnohodnotná nemocnice, která měla nejen obecnou internu, ale i oddělení akutní medicíny, kam přiváželi pacienty v ohrožení života. A samozřejmě zde byla i část pro dlouhodobě nemocné.

Kdo zná pražské čtvrti Liboc a Ruzyně, tak ví, že uprostřed trojúhelníku mezi oborou Hvězda, Divokou Šárkou a starou Ruzyní najde poměrně odpudivý téměř 70-ti hektarový průmyslový a skladový areál. Dnes ho částečně vlastní a spravuje česká armáda a částečně funguje jako logistický a skladový park několika soukromých společností.

Park v okolí usedlosti Ladronka dnes navštěvují především in-line bruslaři a běžci, kteří si oblíbili tamní naměřený asfaltový okruh. Jen málokoho z těch, kdo se tudy dnes prohání na bruslích, by asi napadlo, že v okolí Ladronky byl počátkem 18. století zřízen hromadný hrob pro oběti morové epidemie a za dob Karla IV. tady stával lis na vinnou révu.

Média a veřejnost se od tohoto víkendu rozhořčují, jak mohla radnice Prahy 6 odpustit poplatky ve výši několika miliónů korun tak komerční akci, jako byl koncert skupiny Kabát na Bílé Hoře a ještě za ně zajistit úklid prostranství a další služby. Lidové noviny, které si spletly devítičlennou radu s pětačtyřicetičlenným zastupitelstvem, omylem spláchly mezi viníky i Stranu Zelených, která s tím protentokrát nemá nic společného.

Ruzyňské letiště oficiálně zahájilo provoz 5. dubna 1937. První letadlo, které přišly na nově otevřené letiště vyhlížet davy lidí, tady přistálo v devět hodin ráno. Jednalo se o letoun typu Douglas DC-2, který patřil Československé letecké společnosti. Stroj měl kapacitu pouhých 14 cestujících a linka vedla z Piešťan přes Zlín a Brno. O hodinu později dosedl na tehdy ještě nezpevněnou travnatou plochu letiště i první mezinárodní spoj společnosti Air France, který létal na trase Vídeň – Praha – Drážďany.

Nedávno jsem si v Reflexu přečetl rýpnutí Žlutého psa Ondřeje Hejmy do bývalého souseda Petra Šabacha. Hejma se podivuje spisovatelově podpoře jednoho politického hnutí v lokálních volbách v rodných Dejvicích. Ironicky se ptá, zda to je kvůli inspiraci pro novou knížku a poznamenává, že Hovno hoří už Petr Šabach napsal. Ztrátu soudnosti jsem už téměř akceptoval u politiků, muzikantovi ji však odpustit nemohu.

Obora Hvězda je místem, které lidi přitahovalo odnepaměti. Kdysi tu prý dokonce bývalo pohanské obětiště. První písemná zmínka o tomto území pochází z roku 993. Jde o darovací listinu, ve které přenechal kníže Boleslav II. les tehdy zvaný Malejov s dvorem Hluboc nově vzniklému břevnovskému klášteru.

Vítězné náměstí, kterému však Pražané častěji říkají Kulaťák, je jedno z nejvýraznějších a zároveň nejfrekventovanějších míst v Praze. Ikonické veřejné prostranství Prahy 6 je při tom dodnes stále nedokončené. Urbanistický koncept architekta Antonína Engela z doby první republiky byl totiž v době velké hospodářské krize pozastaven. Náměstí tak na svou finální podobu čeká dodnes. Vzhledem k tomu, o jak významný prostor se jedná, je důležité dobře zvážit, jaké stavby a za jakým účelem zde vyrostou.

Starostové a nezávislí (STAN) v Praze 6 vyzvali v letošních komunálních volbách, do kterých jdou s heslem „Praha 6 jste Vy“, na souboj svého dlouholetého koaličního partnera: „TOPka tu dlouho přešlapovala na místě a řešila místo problémů Prahy 6 své vnitřní rozepře, tak jsme se rozhodli vzít budoucnost Šestky do svých rukou,“ říká kandidát Starostů a nezávislých na starostu Prahy 6 Jan Lacina – místní rodák, producent, scenárista a režisér respektované talk show České televize Krásný ztráty

Ruzyně a Liboc v létě prošly nenápadným, a přece významným „dějinným zvratem“ – developerská společnost Central Group zakoupila rozsáhlé ruzyňské skladové oblasti o rozloze 13 hektarů. Proměna celé skladové a vojenské zóny na nové „superměsto“ pro 15 000 lidí, o nějž v posledních letech usiluje radnice Prahy 6 (koalice ODS a ČSSD), tak dostala další impuls.

V polovině srpna zasáhla centrální Prahu 6 havárie vodovodního potrubí v takovém rozsahu, že odpojila přibližně třicet tisíc domácností. Oprava trvala celý den, večer, když byla hotova, začal téct z kohoutů hnědý zákal. Každý soudný občan odpouštěl hnědou vodu, co to šlo, a když Pražské vodovody a kanalizace ani radnice Prahy 6 po dvou ani třech dnech nesignalizovali žádný problém, začal vodu používat.

Stará čistírna odpadních vod v Bubenči byla v roce 2010 prohlášena za národní kulturní památku. Historická technická stavba z neomítnutých cihel dnes slouží jako muzeum, ve kterém návštěvníci mohou obdivovat původní technologická zařízení, ale dozví se tu i něco o historii moderní pražské kanalizace. Čistírna odpadních vod totiž vznikla počátkem 20. století jako součást tehdy budovaného nového kanalizačního systému v Praze.

Tramvajová vozovna v Praze 6 – Střešovicích byla v roce 1991 vyhlášena technickou památkou. O rok později přestala definitivně sloužit svému původnímu účelu a započala její přeměna na muzeum dopravy. Dnes mohou návštěvníci prostor bývalé vozovny obdivovat historické tramvaje a trolejbusy. Součástí expozice je i jeden z nejstarších typů sovětských vagonů pražského metra, které se vyráběly v 70. letech.

Dopravní podnik hlavního města Prahy se v rámci rekonstrukce tramvajové trati v Bělohorské ulici rozhodl přemístit po osmdesáti pěti letech tramvajovou zastávku U Kaštanu. Pochopitelně se opomněl zeptat nikým nevolených občanů, zda se jim to líbí.